.BELLO.
Je to tady. Již dlouho si pohrávám s myšlenkou zavřít tento blog na dobu neurčitou. Už nějaký ten pátek jsem tu nic nepřidala a ani an to nemám čas ani pomyšlení. S psaním nekončím, ale zapřemýšlela jsem se jeslti pro mě má smysl nadále pokračovat, protože z jistých důvodů nabývám pocitu, že mě tohle blogaření nebaví. Baví mě psát, ale blogařit má pro mě určitý druh břímě a já jsem vždycky hrdě prohlašovala, jak neni důležité zabývat se návštěvností a komentáři a že člověk nesmí pospíchat, až bude čas tak bude čas, ale kdesi v mém podvědomí ustanula myšlenka (je to asi zapříčiněno tím že se blogům věnuji od dvanácti let) že se prostě na tu návštěvnost upínám. Ačkoliv nechci, podvědomě to tam mám a začíná mi to silně vadit a hrozně omezovat. Nehledě na to, že mě to otravuje a znechucuje. Takže zvažuji smazání blogu. K tomuto kroku jsem se ještě nedostala z jednoho důvodu. Nechci se dostat do fáze, kdy mě to zase popadne a já se rozhodnu založit nový. Nechci, tenhle blog by měl být poslední a konečný a proto jsem si řekla, že ho prozatím uzavřu dokud se nedostanu do finálního bodu a rozhodnutí jeslti pokračovat nebo ne. Vím, že se najdou lidé, kterým to bude vadit a budou z toho zklamaní. Nedivím se, ale co se týče povídek nemíním přestat psát. Bohužel svou tvorbu nebudu zveřejňovat a myslím si, že je to i dobře, protože neustále se bát jeslti někdo nekopíruje nebo nepouživá mé nápady je taky ubíjející.
Došla jsem do stavu, kdy pro mě je opravdu důležité soukromí a i když tu vystupuji anonyme, člověk nikdy neví ... Nechci tvrdit, že jsem vyspěla a blog.cz pro mě znamená něco ponižujícího pro náctileté, boha jeho opravdu ne. Sama se považuji stále za malé děcko :) Jde jen o to, že se chci stáhnout a nemít v podvědomí, že mám k někomu povinnost přidávat články. Samozřejmě je mi také jasné, že to tak nemusí být. Že lidé za celou dobu na mě nenapsali nic negativního co by mě skolilo a to mě docela překvapilo a jsem za to i vděčná. Ale internet neni můj svět. Poppy Capote bude stále můj pseudonym, ale povídky budu psát v pozadí. Samozřejmě kdo bude chtít nadále číst povídky, můžeme se domluvit.
Přesto tu blog zůstane, jak jsem již psala, dokud se nedostanu do finálního bodu. Ještě se určitě ozvu s tím, jak se věci budou mít.
Poppy Capote
Lill | 24. listopadu 2014 v 16:27 | 
Sama mám toľko nápadov že neviem čo snimi už 
presne viem ako to myslis.. tiez mi zacina vadit strata sukromia a dost si uvedomujem ako mi blog ubera z mojho sukromneho zivota. je to divne ale fakt si musis najst cas na pridanie clanku napisanie hladanie a jedno s druhym.. a ked clovek popritom maka/studuje a ma svoj zivot priatelov a tak nestiha... a ani nema naladu tu este sediet a pchat sa do zadku ludom aby mu pisali komenty a mali navstevnost.. lebo uprimne.. ak povieme nas nazor tak budeme trubky ktore rozhodne nebudu oblubene :) a ked budeme klamat tak .. no nebudeme sa citi ok. aspon ja to tak mam. v konecnom dosledku ma skor blog viac ubija ako tesi co je smutne lebo som sa fakt vzdy tesila z noveho dizajnu a komentu a pod. ale neviem mne sa to cele prestava pacit asi.. asi chcem byt viac sama sebou bez obav co zas bude za problem alebo kto sa mi zacne smiat za nejaky clanok. to nie je vec co tesi.. uvidime co bude :) ja sa tesim lebo ja s tebou v kontakte budem a budem aj citat poviedky :3