Popis oblíbené postavy z knihy a proč jí máš ráda

28. října 2014 v 18:21 | Poppy Capote |  30 denní výzva od Popcorn
Vybírala jsem postavu pečlivě. Přestože Malého prince mám ráda, i tak si nejsem tak úplně jistá jeho podstatou. Mám jen svou vlastní myšlenkovou doměnku, ale z jistých důvodů jí tu nechce prezentovat. Ta prozatím zůstane pouze pro mě. Proto jsem si vybrala, pro mě hodně zajímavou postavu jménem Karolína z knihy: Stručný příběh šestnáctileté.


Karolínin příběh začíná v době, kdy se narodila. Možná že ještě chvíli před tím. Jde o její "stručnou" výpověď života od narození po jejích šestnáct, kdy se dostala na gymnázium a studuje dál. V jejím životě můžete zaznamenat mnoho lásek. Lásku k Praze, muzikálům, herectví, baletu a neposlední lásku k o čtyři roky staršímu chlapci, který se jmenuje Lev.
Karolína vypráví svůj příběh převážně v období jejích čtrnáctin. Svůj život začala zaznamenávat v době, kdy s babičkou byla u její známé a uchvátila ji baletní sukýnka. Tak se dostala ke svému největšímu snu, stát se baletkou. Vypráví, jak se její rodiče rozhodli přestěhovat z Prahy do malého městečka, jak její tatínek se pustil do stavění vlastního domu, jak se seznámila při přistěhování s dívkou jménem Petra, která měla oči barvy karamelu a proto jí začala říkat Karamela. A taky jak se dostala do divadelního kroužku k hodnému panu učiteli. V neposlední řadě jí však do cesty vstoupil osmnáctiletý místní chlapec, Lev, díky kterému to všechno vlastně začalo.
Lev byl chlapec, kterého dívky milovali. Karolíně se líbil taky, ale narozdíl od ostatních, se s tím nemínila nikde chlubit. Nejen, že se sama za to styděla - bylo jí přeci čtrnáct - ale neměla ani potřebu se tím chlubit. Což byla jedna z vlastností, která se mi na Karolíně líbila. A nejen to. Zdála se mi, že její život se odvíjel uspořádaně, rozumně a přesně tak jaký ho Karolína chtěla mít. Byla vychovaná, pubertou si samozřejmě procházela, ale vyhýbala se takovým eskapádám jako je pití alkoholu a podobně. Zkrátka byla taková jaká jsem chtěla být.

A pak přišla ta chvíle, kdy spadla z věžičky (už si to moc nepamatuji) a zlomila si kliční kost a porouchala nohu. V tu chvíli si uvědomila, že její sen stát se baletkou může být v tahu. Dobře, možná že si to neuvědomila v tu danou chvíli, ale doufala, že to nebude nic vážného. Ironií je, že než spadla z věžičky, dala se do řeči se Lvem, který z neznámých důvodů znal její jméno.
A od té chvíle věděla, že její život se dočista změnil. Osmnácti letý chlapec dívce vyzná později lásku, ale vztah, který je víc než prazvláštní v tomhle období, se nezamlouví dívčiným rodičům. Procházejí se strastiplnými cestamy, kdy jeden se musí rozloučit nejen s tím druhým, ale taky s další velkou láskou a tím byl balet, a ten druhý se musí nutně odstěhovat do Kanady.
A mezitím co tenhle děj ubíhá, já si říkám... Jak dokáže být ta holka po celou dobu klidná? Ano, zdá se mi že je stále vyrovnaná a tak klidná. Nic jí netrápí, ano možná při scéně, kdy zjistí že naděje na balet jí bude odebrána, je trochu nepříčetná, ale stále se mi zdála až moc nečitelná. A mezitím co čtete řádky a dokdete k posledním stránká, zjistíte, že je to člověk co v sobě pouze uměl dusit veškeré šrámy a bolesti. A ty pak vyplavou napovrch. A teprve po tom... po tom co dívka ze zoufalstvý se pokusí srandovně o sebevraždu (vím, že to spojení je divný, ale až si knihu přečtete pochopíte mě ;)) a uvědomí si, že tím by nic nevylepšila. Najde opět víru v sebe sama. Nebyla JENOM dobrá baletka, byla taky SKVĚLÁ herečka. A proto se její život ubral tímto směrem. Nejsem si však jistá, zda se vydala na gymnázium, nebo na uměleckou školu. Knihu si asi přečtu znovu, ale vím, že mě hlavní hrdinka svou prostou přesto natolik složitou osobou uchvátila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama